Musí mít vesmír příčinu své existence?

slunce_2 Otázka v nadpisu tohoto článku vyvolá především dva druhy odpovědí:

1 – Člověk, který nevěří v existenci nějaké vyšší duchovní síly, nejspíše v různých obměnách řekne, že vesmír vznikl sám od sebe, že existence vesmíru není podmíněna žádnou konkrétní příčinou.

2 – Lidé, kteří jsou duchovně zaměření, zase budou obhajovat tvrzení, že vesmír příčinu své existence mít musí. Pro ně je příčinou existence vesmíru Bůh, ať už je pro ně Bohem kdokoliv či cokoliv.

Zdá se, že platí buď jedno nebo druhé, že tyto dvě odpovědi jsou v naprostém rozporu. Podívejme se ale na tuto otázku trochu jinak.

Kvantová fyzika jednoznačně potvrzuje, že některé jevy skutečně žádnou příčinu nemají, prostě najednou nějak jsou, aniž by k tomu měly nějaký důvod. Takže z tohoto pohledu je možné, že i vesmír prostě najednou začal existovat, případně existuje, aniž by byla nutná nějaká bezprostřední příčina jeho vzniku či existence. Toto tvrzení je však pro většinu lidí věřících v Boží existenci nepřijatelná, pro ně vždy platilo, že svět vznikl Božím zásahem.

Co teď s tím? Stanou se tedy věřící lidé nesmiřitelnými nepřáteli kvantových fyziků? Co když se tak ale svým postojem dostanou do situace, kdy už nehájí Boží existenci, ale pouze svoje falešné představy. Jak z toho ven? Uvedu teď jedno tvrzení, které je možná překvapivé:

„Vesmír mohl vzniknout bez jakékoliv příčiny a přesto by bez Boha existovat nemohl.“

Zdá se Vám to rozporné? Na první pohled snad, ale stačí jen změnit způsob uvažování a představu o tom, co je to svět. Připoměňme si jeden z předchozích článků: „Duchovní podstata světa“. Jeho závěrem bylo, že:

„Hmota, prostor a čas jsou pouhou informací v bezčasové existenci.“

Hmota a prostor, jak bylo uvedeno v článku, nejsou nic jiného, než obrovský souhrn informací. Nic pevného, jak pevnost v běžném chápání vnímáme, vlastně neexistuje. Ty nejmenší částice a části prostoru jsou nakonec jen samotnou informací. A co jsou to informace? Pro exaktního vědce by to mohly být třeba údaje o stavu systému a o procesech v něm probíhajících. Věřící člověk by pod pojmem informace mohl chápat třeba myšlenku nebo slovo. Oba přístupy jsou ze svého pohledu oprávněné, informace bez problémů lze chápat i takto zeširoka.

Pokud je celý svět informací, pro věřícího člověka je tedy svět myšlenkou, podle víry tedy myšlenkou samotného Boha:

„Celý svět, a veškeré děje v něm, mohou být jakýmsi myšlenkovým světem v Boží mysli.“

Toto tvrzení je pěkně vyjádřeno třeba v Bhagavadgítě: „Já nejsem ve světě, ale celý svět je ve mně.“ Podobná tvrzení najdeme ale i v Bibli. Zdá se to divné? Proč? Z duchovního pohledu svět povstal Božím slovem, myšlenkou – Bůh si pomyslel a „bylo stvořeno“. Pro přísně vědecky či logicky zaměřeného člověka lze zase uvést myšlenku, kterou vyřkl fyzik J.D.Barrow (volně citováno):

„Připustíme-li, že by třeba nějaká postava počítačové simulace měla vědomí, bude celou krajinu, ve které se nachází, i sebe samu vnímat jako zcela reálnou. Tak reálnou, jako my sami vnímáme sebe a okolní svět. Taková postava si ani nemá možnost uvědomit, že ona sama i svět, ve kterém se nachází, je jen souhrnem obrovského počtu informací nějakého programu. Případně je-li jen v naší hlavě, si ani neuvědomí, že je pouhou naší myšlenkou“.

Zde se oba přístupy, až na používanou formulaci, shodnou. A proč tedy můžeme tvrdit, že vesmír nemusí mít žádnou příčinu své existence a přesto by bez Boha existovat nemohl?

Fyzik pod pojmem Bůh může chápat třeba zákony, kterými se řídí svět a ke kterým se svým zkoumáním přibližuje (těmito zákony jsou myšleny ty skutečné, kterými se svět řídí, nikoliv ony formulace, kterými se vědci jen snaží zjednodušeně popsat pozorované jevy). Tyto zákony, pravidla, vlastnosti, náhody prostě jsou, svět by bez nich existovat ani nemohl (věřící člověk „ví“, že tímto fyzik obsáhne jen část Božích vlastností, ale pro naši problematiku to úplně stačí). Pak, ve světě řídícím se těmito pravidly, některé jevy skutečně žádnou příčinu mít ani nemusí – včetně pravidel samotných.

Duchovně smýšlející člověk zase věří, že Bůh a Jeho mysl prostě je a žádnou příčinu své existence nemá (nanejvýš může říci, že Bůh je sám sobě příčinou své existence). Boží mysl a Jeho myšlenky – v právě představeném pojetí tedy celý svět – prostě jsou a žádnou příčinu své existence nemají. Je-li tedy z fyzikálního hlediska svět jen informací, která ani příčinu své existence nemá, pak to jen věřícímu člověku nahrává. (Jen malá připomínka, zde se nejedná o pantheismus, myšlenky nejsou totéž co mysl a mysl není totéž co nositel mysli.)

Připustíme-li tedy, že hmota a prostor jsou informací, pak lze oprávněně tvrdit jak z fyzikálního tak i z duchovního pohledu, že:

„Vesmír mohl vzniknout bez jakékoliv příčiny a přesto by bez Boha existovat nemohl.“

bigbang

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

+ 26 = 29