Překladatel textů z jiného jazyka má velmi zodpovědnou práci v tom, jak dobře dokáže přetlumočit původní myšlenky a záměr, který autor textu měl. Některé texty jsou jednoduché a jejich překlad je tak poměrně snadný, ale někdy jsou v textu skrytá určitá poselství, jinotaje, podpobenství apod., která lze jen velmi obtížně do jiného jazyka přeložit. Může se ale také stát, že některých z těchto záznamů skrytých mezi řádky si překladatel ani nepovšimne a tak čtenáře jeho překladu o tyto informace ochudí. Každý překlad je tak pouze výkladem originálního obsahu závislým na kvalitách, a někdy i vzdělanosti, překladatele.
U Bible je tento problém překladu ještě mnohem větší. Pro co nejvěrnější překlad zde totiž nestačí jen dobrá znalost jazyka, způsobů myšlení jejich autorů v kontextu doby, ale v tomto případě je také nezbytně nutná znalost hebrejského písma a zákonistostí významu jednotlivých písmen. Proč? Cožpak není písmeno jen záznamem hlásky? Ve většině jazyků ano, ale hebrejské písmo je jiné. Hebrejské písmo dokáže vyjádřit daleko více, než jen to, co jiná písma.
Především musíme vědět, že hebrejské písmo má duchovní rozměr. Už samotný grafický záznam jednotlivých tahů písmen má svoji hodnotu duchovní výpovědi, to ale nechme v tomto článku stranou. Pojďme trochu k jazykovědě. Hebrejské hlásky vyjadřují viditelnou hmotu a neviditelného ducha, který hmotu oživuje. Ve slovech se tedy pomocí písmen zapisují pouze souhlásky, které představují „neživou“, ale viditelnou hmotu. Samohlásky se nazapisují proto, že jsou vlastně neviditelným dechem či duchem, který neživou hmotu oživuje. Souhlásky můžeme dobře vyslovovat jen s pomocí tohoto dechu, tedy s pomocí samohlásek. Při čtení hebrejského textu tedy znovu dochází k znovuoživování hmoty tím, že se samohlásky jako neviditelný duch musí opětovně spojovat s hmotou, s tělem, tedy se souhláskami.
Pokud bychom tímto způsobem psali v češtině, dostali bychom tak třeba zápis: „š-k-l“. Jak těmto souhláskám přiřadíme samohlásky? Samozřejmě podle významu okolního textu (který je ale zapsán podobně). Můžeme tak získat slovo „škola“, ale také třeba slovo „šakal“, „škála“ nebo i „šekel“. Pokud neznáme danou řeč opravdu velice dobře, může to pak vést k mnoha nedorozuměním. Nepozorný překladatel pak může třeba napsat, že při přejíždění hranic musíme mít s sebou psa. Přehlédl totiž, že zápis „p-s“ neznamená slovo „pes“, ale „pas“. Už je tak rozumět problémům při překladu Bible? (myšleno hlavně tzv. Starého zákona). V jejích překladech totiž skutečně najdeme mnoho podobných přehlédnutí, některá pak mohou vést i k velkým posunům ve významu textu.
Dálší zvláštností hebrejského písma je to, že každé písmeno je také zápisem čísla. Několik písmen napsaných pohromadě pak vyjadřuje součet jejich číselné hodnoty. Takže několik písmen pohromadě může mít jak význam slova, tak i význam čísla. Nebo naopak, každé hebrejské slovo má svoji číselnou hodnotu. Zajímavé je, že biblické texty jsou často úmyslně psány tak, že ukazují na vzájemnou souvislost různých slov, která mají stejnou číselnou hodnotu. Tato souvislost mezi některými slovy je v překladu samozřejmě naprosto ztracená.
Poslední, ale snad nejdůležitější, vlastností hebrejského písma je to, co nemá snad žádné jiné písmo. Každé jednotlivé písmeno má totiž navíc ještě význam celého pojmu nebo skupiny souvisejících pojmů. Například písmeno „N“ je nejen hláskou „N“, je také záznamem čísla 50, ale také je symbolem pro „rybu“, „život“ případně „věčný život“ či „duchovní život“, může ale také znamenat „předávání“ nebo i „přesahovat“. Čteme-li v textech, že „Svět leží na hřbětě ryby“, budeme pak mít chuť toto tvrzení z vědeckého pohledu zamítnout. Jenomže ona „ryba“ v uvedeném výroku je hebrejským písmenem „N“, které je také symbolem pro „život“. Výrokem je tedy poeticky řečeno to, že: „Základem světa je život.“ (Nesmíme zapomenout, že se lidé na blízkém východě často vyjadřují právě tímto poetickým způsobem.) To už je něco jiného než to, co jsme kvůli naší nevědomosti odmítli.
Pojďme ale ještě dál od jednotlivých písmen k celým slovům, například k hebrejskému slovu „ahav“. V hebrejštině se zapíše písmeny: „alef-he-bet“ (pozn. písmeno „alef“ není písmenem „A“, ale někdy jej může znázorňovat). Běžně se toto slovo překládá slovem „láska“. V ostatních jazycích je tím překlad ukončen, ale hebrejština zde říká i něco navíc. Písmeno „alef“ také znamená „jeden“, písmeno „he“ znamená „konat“ a písmeno „bet“ znamená „druhý“. Dohromady pak „alef-he-bet“ také znamená: „jeden koná pro druhého“. Je to tedy detailnější popis toho, co běžně překládané slovo „láska“ znamená.
Podobně tak další slovo: „Adonaj“. Do češtiny se překládá pouze slovem „Pán“ nebo také „Hospodin“. Hebrejská písmena tohoto slova, tedy: „alef-dalet-nun-jod“, pak díky svým vlastním významům doplňují překládané slovo „Pán“ takto: „Stvořitel, který otevírá dveře životu, je počátkem všeho.“ V překladu tedy čteme jen slovo „Pán“, ale v originále navíc i víme, kdo je tím Pánem.
A co s překladem některých rozměrů, třeba s rozměry Noemovy archy? Proč má právě rozměry 300x50x30 a proč je Noe musel přesně dodržet? Nebylo by vhodnější udělat archu trochu větší, aby v ní bylo víc místa? Kdepak, to Noe v žádném případě udělat nesměl! Podívejme se, jaký k tomu byl důvod. Číslo 300 se zapíše písmenem „Š“, číslo 50 písmenem „N“ a číslo 30 písmenem „L“. Z pojmových významů těchto písmen pak sestavíme objasnění toho, co měl Noe udělat a proč, aby se v tomto světě neutopil, tedy aby ho nepohltil tento svět: „Uzavři se do Božího slova, uč se ho, předávej ho dál a dosáhneš tak věčného života.“ Šlo v příběhu o potopě světa o skutečnou potopu a historičnost postavy Noa nebo je známý text jen nosnou kostrou příběhu pro toto snad podstatnější tvrzení, které je nutně zracené v překladech?
Takto bychom mohli nacházet doplňující významy všech biblických slov a celých vět. Především knihy Mojžíšovy jsou psané tak, že všechna její slova naprosto dokonale doplňují základní význam textu tím, že jej značně rozšiřují dalším obsahem a výkladem. Toto je dobré si zapamatovat, takže ještě jednou: Doplňující skrytý obsah všech slov Mojžíšových knih svým rozšířeným výkladem dokonale ladí se základním běžně překládáným příběhem, který dále rozšiřují a vykládají jeho význam. Tato další nám skrytá sdělení tak někdy i značně posouvají vžité představy o starozákonních příbězích, které o nich mají lidé bez znalosti významů hebrejských písmen.