V minulém článku jsem Vám slíbil, že si z pohledu hebrejského myšlení vyložíme i některé příběhy spojené s Ježíšem. Ježíš mluvil a jednal tak, aby mu rozuměli lidé, se kterými se setkával. Používal jejich jazyk a jejich způsob myšlení, proto velmi často mluvil v podobenstvích. Je tedy plně oprávněné vykládat jeho slova právě symbolickým způsobem, který hebrejština umožńuje. Je mi jasné, že pro křesťany to může být citlivější téma, proto zkuste prosím přijmout následující výklady jen jako další rozšiřující pohled.
Příběh první – Svatba v Káni Galilejské
Na počátku svého veřejného působení se Ježíš zúčastnil svatební hostiny. Hostiteli však došlo víno, které měl určené hostům. Ježíš tedy na přímluvu své matky proměnil na víno vodu, která zde byla ve džbánech. Podívejme se, co se tím vlastně sděluje. Voda se hebrejsky řekne „majim”, zápis písmeny je „M-J-M”. Víno se řekne „jajin”, zapíše jako „J-J-N”. Voda, i její zápis písmeny, zde představuje časnost, profánní život. Víno pak z výkladu jednotlivých písmen dává význam: „Bohem daná nadčasovost”. Proměnou vody ve víno je řečeno, že Ježíš proměnil profánní život na život přesahující tento čas.
Příběh druhý – Ježíš kráčí po hladině vody
Ježíšovi učedníci jednou usnuli na lodi, když se probudili, uviděli Ježíše, jak kráčí po vodě. Už víme, že voda nemusí být jen skutečnou vodou v jezeře. V hebrejském pojetí je voda symbolem času, světského života. Co to v tomto kontextu znamená? Tím, že Ježíš šel na hladině této „vody”, je také řečeno, že Ježíš se nedal pohltit světem, profánní svět jej nepohltil. Petr na tom byl jinak, nebyl tak pevný ve víře a proto, když ho Ježíš k sobě povolal, jej voda – profánní svět – dokázala pohltit.
Příběh třetí – nasycení zástupů pěti chleby a dvěma rybami
Když Ježíš promlouval k zástupům lidí, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli mu, že lidé jsou tu již dlouho a jistě mají hlad. Ježíš jim řekl, ať mezi ně rozdělí pět chlebů a dvě ryby, které nalezli. Učedníci to udělali a nejenže tím nasytili celé zástupy, ale ještě pak sebrali množství zbytků.
Pojďme se na tuto událost podívat skrze hebrejštinu. V Ježíšově době se sice hebrejština používala převážně už jen při bohoslužbách, běžně se mluvilo aramejsky, ale obrazný způsob sdělování informací zůstal stejný. Ostatně aramejština je hebrejštině velmi podobná a navíc oba jazyky používají stejné písmo včetně jeho symboliky.
Přepišme si výrok „Pět chlebů a dvě ryby”. Číslo pět se hebrejsky zapíše písmenem „H”, chléb se hebrejsky řekne „lechem“ a zapíše pomocí písmen „L-CH-M”, dvojka písmenem „B” a ryba je „nun”, tedy přímo písmeno „N” (připomínám jen, že hebrejština samohlásky nezapisuje). Popořádku dostaneme tedy písmena: „H-L-CH-M-B-N”. Jednotlivá písmena mají, jak už jistě víme z článku „živá písmena” svůj vlastní skrytý význam, uveďme si jej pro tato konkrétní písmena: H – znamená tvořit, L – učení, CH – chaos, M – život, světské putování, B – prostor, naplňování, N – něco, co přesahuje tento svět, věčnost. Jistě už dáte pomocí těchto významů dohromady celou větu. Tím, že Ježíš rozdal zástupům pět chlebů a dvě ryby, je řečeno, že Ježíš „Vytvořil učení jak projít chaosem života k naplnění toho, co přesahuje tento čas.” Toto učení pak mohli Ježíšovi učedníci skutečně rozdávát bez omezení, aniž by z toho něco ubývalo.
Proč ještě učedníci sebrali zbytky? Ježíšovi posluchači toto učení dokázali ještě rozvést a obohatit, tedy rozmnožit.
Příběh čtvrtý – Vzkříšení Lazara
Když se Ježíš dozvěděl, že jeho přítel Lazar je mrtvý, šel k místu, kde byl pohřben a vzkřísil jej k životu. Opět se obraťme k hebrejskému písmu a k jeho úžasné výpovědní hodnotě. Slovo „Lazar” se zapíše písmeny „L-Z-R”. Pokud tato písmena přečteme v jejich symbolickém významu, dostaneme sdělení: „Základ učení životní cesty”. Koho, nebo spíše CO Ježíš vskřísil? Ježíš vskřísil zpět k životu základy učení životní cesty, vracel se tedy k základům Mojžíšova zákona.
Tyto čtyři ukázkové příběhy z evangelií nám zatím budou stačit, i tak je to pro mnohé možná „silná káva”. Tyto výklady samozřejmě nemění nic na tom, jak tyto události vnímáte, jen dále rozšiřují a tím také obohacují jejich význam a sdělení pro nás.